Beskydy 2020

Plán - na dvě noci přes Lysou na Muřínkový vrch.

Den první.

Trasa: z Ostravice po červené na  Zimný přes Lysou horu.

Začal jsem tůru návštěvou Beskydského pivovaru, kde jsem se osvěžil malinovým pivem, jen tak na okraj, zajímavá chuť, takový sider. Ale budiž, měl jsem aspoň pocit, že podporuji místní kraj.

Pak jsem se vydal směr Lysá Hora... okolo chat, pozdeji jsem minul lanový park a pak po červené pořád nahoru. 

Jelikož můj bágl měl asi 20kilo nebyla to úplná procházka a tak po asi půlhodině jsem si dal pauzu, abych ulevil zádům. Vyrazil jsem dál, někde výš má být pramen. Dorazil jsem k němu, sundal batoh, propocené tričko rozložil, aby trochu proschlo a zdržel jsem se slabou hodinu, omýval jsem se chladivou vodou z pramene, otevřel jsem si pivo, které jsem táhl v báglu, jednak nabrat pocit čerstvosti, jednak odlehčit batohu, potažmo zádům. 

K prameni přijeli také dva kluci, kterým bylo asi 13let na horských kolech, ty jsem ještě několikrát míjel a to jsem netušil co za stoupák mě a je čeká, jen jsem si pomyslel, že jsou to kaskadéři. Vyjeli přede mnou. Několikrát kolo spíš vedli, než jeli, později jsem zjistil, že vůbec netušili do čeho jdou. Asi jako já. 

Další pauza a ještě jedna, byla řádově vždy na půl hodiny. Tekly ze mne potůčky potu, ale věděl jsem, že prostě nahoru vylezu.

Byly úseky kdy jsem opravdu cítil fyzické dno, vypětí, ale psychicky jsem byl v pohodě, prostě nádhera. Nejvíc mi dali zabrat šutry, které byli skoro po celou dobu výstupu.

Jsem nahoře, na Lysé Hoře.

Cítil jsem se, jakobych pokořil Mont Blank, chtěl jsem si to užít a taky užil a zároveň jsem věděl, že musím jestě dolů a najít místo k přespání. Dal jsem si zelňačku a pivo, pak ještě jedno.

Nezapomenutelné výhledy.

Po dvou hodinách, strávených na vrcholu, jsem se vydal dolů. Byl jsem vyčerpaný a zároveň šťastný, jenže i dolů byly šutry po kterých i sestup byl obtížný, tak jsem šel po asvaltce, která se klikatila, ale chůze byla příjemnější. Dorazil jsem na Zimný, kde byl krásný plac na bivak, opodál pramen, kde vytékala výborna voda. Hurá...

Tak jsem se připravoval na nadcházející noc. Večeře, káva, relax, prostě pohoda. Objevil se chlápek se svými dětmi, že je bere na Lysou, pozorovat perseidy a vysvětlil mi jak a kde se vynoří mléčná dráha a odkud budou vylétat. Navnadilo mně to natolik, že jsem sledoval tu krásu a usnul asi až o půl druhé. 

Podívaná to byla, ale byl jsem tak utahaný, že mne všechno bolelo a s vědomím, že zítra musím zvládnout asi dalších dvacet kiláků, jsem usnul jak mimino.

Druhý den.

Trasa: bivak Zimný červenou na  Visalaje po modré na Sulov a dál po červené přes Bílý Kříž na Malý Polom. 

Ráno jsem vylezl ze stanu a byl jsem zděšen. Stan byl posetý pěknou vrstvou rosy, čekal jsem, až výjde slunce. Když vyšlo, tak jsem zjistil, že bych čekal dost dlouho, než vyleze nad stromy a zasvítí na stan, aby proschl. Tak jsem si ohřál klobásku, udělal kafe a sbalil jsem se s tím, že někde stan nechám proschnout. Tak jsem vyrazil a pokračoval v sestupu. Narazil jsem na mítinu, kde měli dřevorubci poskládáné klády, tady jsem stan rozložil a dal jsem si svačinu. Mezi tím stan proschl. Sbalil jsem ho a pokračoval dál. Batoh byl stále těžký a tak na rozcestí mezi červenou a modrou jsem si dal siestu, na Bílý Kříž to bylo ješte asi tři kilometry.

Dorazil jsem na chatu na Bílým Kříži, probíhala zde rekonstrukce. V provizorním stánku měli pivo i něco teplého k snědku. Dal jsem si pivinko a zelňačku. Pak jsem pokračoval na Polom, kde jsem byl před rokem a věděl jsem, že místo na bivak tam je. Původní plán byl dojít až na Muřínkův Vrch. Už jsem ale věděl, že do soumraku to nestihnu. Dorazil jsem na sedlo pod Malým Polomem.

A započal večerní přípravu. Večeře, kafe a zbytek piva ķķkmmkmmķmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm skvělé. Rozložil stan, byl soumrak. Za chvíli tma jak v pytli, a mléčná dráha se opět ukázala a okolo půlnoci začali lítat perseidy. Ve tři ráno jsem šel spát. 

Den třetí.

Trasa: bivak sedlo pod Malým Polomem po modré Horní Lomná.

Ráno bylo příjemnější, nežli předešlé. Jednak na stanu nebyla žádná rosa a pak, hned  na mne svítilo slunce, takže jsem se sbalil a vyšel výš pod Malý Polom, kde byl přístřešek a studánka s výbornou vodou. Tady jsem si dal snídani, kafe a tříhodinový relax a psychicky se loučil s Beskydy.

Pak už jsem po modré zamířil dolů do Horní Lomné, kde mne čekalo pěkně chlazené točené pivo.

Pak na autobus a vlak a mířil jsem zpět do Karviné. Fyzicky vyčerpaný, ale v naprosté pohodě s vydařeného výletu.